Love means 4ever

31. prosince 2010 v 17:53 | Yukiko |  Jednorázovky
©rose-in-rose.blog.cz

     ,,Počkej Minoru, tohle nepůjde". Řekl jsem a otočil se k vysokému, černovlasému muži čelem. Přitom jsem si jednou rukou držel ze zadu červený korzet, který se mi Minoru ještě před chvílí snažil zašněrovat. ,,Ten dement mi koupil o dvě čísla menší"! Řekl jsem podrážděným tónem a z beznadějným výrazem jsem se posadil na židli ke kancelářskému stolu. Minoru zůstal stát a s úsměvem promluvil: ,,Tyhle sázky vážně nikdy nepochopím". Podíval jsem se na něj a zuřivě se rozkřikl: ,,Měl jsem v sobě asi pět panáků! Nevěděl jsem že když tu sázku prohraju, budu si muset navléct do tohohle a přijít v tom na Vánoční večírek"!
     Minoru se na okamžik zarazil, pak se ale rozešel a klekl si u židle. Rukou mi něžně vjel do vlasů a byl tak blízko, že se naše rty téměř dotýkali. ,,Zopakuj to". Zašeptal a stále se mi díval přímo do očí. ,,A-ale… Už ani nevím co". Odpověděl jsem a cítil jsem jak se mi nahlas rozbušilo srdce. Minoru ze mě strhl nepřivázaný korzet a já zůstal v santovských kalhotách a čepici strnule sedět na židli. ,,Minoru nech… nech toho". Snažil jsem se ho od sebe marně odstrčit, on mně ale zahrnoval nekonečným množstvím něžných doteků a polibků. Od té doby co se tohle mezi námi stalo poprvé, Minoru se o mně staral jako o vlastního bratra… Jenže to co jsem cítil já k němu a nejspíš i on ke mně, bylo daleko větší citové pouto než takové, co cítí bratr k bratrovi… Nikdy bych si nic takového nedokázal připustit, ale miloval jsem ho. Miloval jsem ho tolik že jsem se nedokázal bránit polibkům a dotekům kterými mě zahrnoval.
     ,,Nanashi, čeká se už jen na Vás a-" Shun, ředitel podniku se zarazil ve dveřích a s udiveným pohledem pozoroval jak Minoru obratně vyndává jazyk z mých úst. V rychlosti jsem se podíval na Shuna a vyhrkl: ,,Jistě Sensei… Ehm, Minoru mi jen pomáhal… ehm". Shun za sebou zavřel a promluvil tónem, který jsem dobře znal. Tónem, který většinou nevěstí nic dobrého:  ,,Já vím Nanashi. Minoru ti zřejmě pomáhá už delší dobu, že"? Byl jsem rudý od hlavy až k patě a nedokázal jsem ze sebe vydat jedinou hlásku. Moniru stál vedle mě a když si všiml jak na tom jsem, promluvil: ,,Sensei, není to tak jak to vypadalo-". ,,Ovšem že". Přerušil ho Shun a rozešel se směrem k nám. Poklekl, stejně tak jako před pár minutami Minoru a políbil mě na rty. Minoru sebou překvapeně cukl a já jen stěží popadal dech. ,,Copak Minoru? Že by to nakonec bylo tak, jak to vypadalo"? Pronesl Shun a provokativně se na Minoru usmál. ,,Sensei…". Minoru hlas zněl rozzuřeně a já věděl že za chvíli už to nevydrží a vybouchne. Přesto jsem ale nehnutě seděl a nebyl schopný se pohnout.
     ,,Ale no tak Minoru, vzpomeňte si na žádost o zvýšení platu co mám na stole… Nechci Vám ho vzít". Při těch slovech se znovu podíval na mě. ,,Jen by jste se mohl rozdělit". Minorův rozčilený výraz se změnil ve výraz který se dal těžko popsat. Odstrčil ode mě Shuna a svými polibky směřoval od krku čím dál tím níž po mém odhaleném hrudníku. Nakonec jsem tedy opravdu našel někoho, kdo mě miluje stejně tak jako já jeho? Objal jsem Minoru okolo krku a nechal ho aby si dál pohrával s mím tělem. Bylo mi jedno že nás pozoruje Shun, Minoru byl jediný kdo mě v tu chvíli zajímal.
     Najednou jsem ale ucítil jak mi někdo stahuje kalhoty. Nebyl to Minoru, jeho dotek byl jemný a citlivý, tenhle byl hrubý a z city neměl nic společného. Otočil jsem se a spatřil Shuna. Rychle jsem se zvednul ze židle a vpadl Minoru do náručí. Shun byl ale neodbytný, přistoupil k nám znovu a rukou mi vjel pod kalhoty. ,,Minoru". Zašeptal jsem zoufale ale v tu chvíli jsem si uvědomil že Minoru mi nepomůže. Nezáleželo mu na mě tolik, jako na papíru o zvýšení platu a tak se podle toho i zachoval. Pažemi mě přidržoval u těla, tak abych se nemohl hýbat a Shun se mohl v klidu věnovat jeho dosavadní činnosti.
     Kalhoty mi pomalu sjely po nohou k zemi. Cítil jsem Shunův chladný dech na zátylku a Minoru pevný stisk. Věděl jsem co  přijde a zavřel jsem oči. Nechal jsem své myšlenky volně plynut. Vracel jsem se k Minoru něžným polibkům a láskyplným slovům, do doby, kdy pojem milovat znamenal navždy...
 


Komentáře

1 eSmy | Web | 31. prosince 2010 v 18:39 | Reagovat

zaujimava poviedka:)....podarene:)...a ten obrazok k tomu je super:)

2 Yukiko | Web | 31. prosince 2010 v 19:00 | Reagovat

[1]: Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama